Jsem nějaká rozpačitá a nespokojená a mám pocit, že se na mne valí víc, než je zdrávo. Práci, kterou máme dělat tři, jsme s kolegyní přes týden táhly samy a dvě hodiny po dnešní půlnoci mi tato milá kolegyňka volala, že jí jaksi není dobře a že minimálně dva dny nepřijde. Takže ráno místo toho, abych mazala domů za zvířenou, zůstala jsem v divadle a nebavilo mne to.
Taky se mi už přastala líbit grafika na tomto deníčku a tak jsem si vybrala novou, střízlivou a krásnou... Jenomže když jsem to vše přepsala, tak se to nějak rozhodilo a nebylo to to pravé ořechové a tak jsem to vrátila do původního zimně-šedivého stavu. Ale blíží se jaro a tak alespoň velmi brzy změním barvy z mokré zimní na něco veselejšího a jarnějšího. Asi to tady šoupnu do zelena... je to hezká jarní barva a dobře mi ladí k pleti, především v posledních dnech.
Moje milá rodička si dneska nůžkami ostříhala vlasy a jestli to jen trošku půjde, tak v pátek jí vezmu hlavu mašinkou. Zítra jde na druhou chemoterapii a uvidíme, jak to bude zvládat. Chudinka moje malá, breči, kudy chodí - ztráta vlasů není pro ženskou nic moc a moje maminka navíc na své kštici celý život až extrémně lpěla, ale snad se s holou hlavou smíří a naučí se s tím žít. Má krásné dvě paruky, turbánek, mraky šátků... a snad to všechno dobře dopadne a konečně potom chvíli zkusí mít krátké vlasy jako já.
Je to teď nějaké náročnější...
OdpovědětVymazat