Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...
Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

středa 13. února 2013

Spící divadlo

Divadelní den pomalu končí a ruch zkoušek a shon kolem večerního představení už je pryč. Divadlo pomalu usíná a začíná žít svým vlastním životem. Mám ráda noc v prázdném divadle. To zvláštní ticho, které dokáže vyprávět své zážitky. Dech dějin funí z každého rohu.
I když přiznávám, že jsou místa, kam by mne v noci nikdo nedostal ani párem turů, protože si v každém stínu pěstuji své vlastní strašidlo...
Možná je to jen moje fantazie, ale co když tady v noci pár skutečných Fantomů opravdu chodí po stotřicetiletých chodbách...?
Štítek ,

1 komentář:

  1. Syrah 14. února 2013 v 9:47

    Tak jsem si zavzpomínala na noční vůni těch prken, které znamenají svět.

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)