Lidé jsou dnes hrozně netolerantní. Dáš jednomu, jen tak maličko, skoro náznakově, po hlavě, a on by se proto chtěl, malichera, hned vážně prát...

Tolik různých bločků za tolik let! Kolik jich vlastně bylo? Suchým hadrem to kdysi na sklonku minulého tisíciletí začalo, pokračovalo se přes Bublající bahno, Zapíchnutý vidle ... a skončilo to u Letu mouchy. Let mouchy I má už bohužel přeplněnou databázi a tak svým tlacháním plním Let mouchy II.

čtvrtek 31. října 2013

Fáma

Jedna paní povídala:

"Blaničtí rytíři už konečně vyjeli. Byli spatřeni, jak se nepozorovaně snaží opustit republiku."

Je to fáma. Neni tomu tak.

Bojůvka, spatřená u hranic, byli netrpěliví turisté.
Nejvyšší je zatím v klidu, ještě prý není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.

Blaničtí rytíři spí dál...

pondělí 28. října 2013

Pozdrav minulosti

Smuteční obřad máme již pár dní za sebou a začali jsme se přizpůsobovat nové situaci. Což znamená, že obsah tří domácností se stěhuje do našeho domečku, ve kterém se obsah jednoho bytečku prozatímně (!) naházel na půdu, aby v něm mohl řádit zedník, elektrikář a tapetář a následně se přistěhovala Jejka.
Chce se mi plakat. Plakat beznadějí nad bordelem v domě, který se tak nějak zhmotnil v celé své nahotě. Bordel je na půdě, na schodech, v bytech, v prádelně, ve sklepě... netuším, kde je vpravo, kde vlevo, kde nahoře a kde dole. Do toho má milá kočata soutěží, která mi nejvíckrát podrazí nohy. Hodit po nich hladovým psem!

Ano, jsem vzteklá, zuřivá a protivná, protože bordel a protože nevím, kdy a kde začít.
Jejka je vzteklá, zuřivá a protivná, protože bordel a neví, jestli si tapetovat nebo se stěhovat a času málo a práce moc.
Maminka je smutná a plná beznaděje a tu a tam i zuřivá, protože bordel...
Silvestr ... je Silvestr a zdá se, že mu je to všechno jedno, protože se to přece ŇÁK stihne. Jeho přístup k situaci mne dělá ještě víc vzteklou, zuřivou a protivnou. Hodit po něm rozzuřenou kočkou.

V útrobách nevím už kterých jsem našla cosi, co mne na malou chvíli uklidnilo, rozněžnilo a vrátilo o hezkou řádku let zpátky. Dokonce jsem nechala bodrel bordelem a na pospas kočkám, udělala v okamžiku nálezu fotku a potom sedla k počítači, abych mohla napsat tento příspěvek.

Holky, ženy... která si na to pamatujete?

čtvrtek 17. října 2013

Váhající býk

O prázdninách mi odešel do pryču mobil a já si vybírala nový... což znamenalo, že jsem téměř tři týdny nemluvila o ničem jiném, studovala všechny informace o všech mobilech nabízených na našem trhu, nemluvila jsem o ničem jiném, porovnávala typy, velikosti a funkce, nemluvila o ničem jiném, chodila do obchodů a osahávala různé typy, nemluvila o ničem jiném, až jsem si vybrala čtyři a pak jsem nemluvila o ničem jiném, než který z těch čtyř bych si měla pořídit a když už jsem si vybrala značku a model, tak jsem nemluvila o ničem jiném, než jakou barvu by měl můj nový mobil mít... Pak jsem nemluvila o ničem jiném, než jaký to krám jsem si koupila, až jsem se si na to pádlo zvykla a připadá mi, že ho už mám celou věčnost a mobil se mi po mnoha letech stal opět mým kamarádem. Dlouho už jsem neměla mobil, který splňuje mé očekávání, naposled to byl můj starý dobrý ericsson Z710i, který se mi dodnes válí v šuplíku. A kolegové si oddychli a přestali mít choutky mě zabít.
No a teď se kolegové postupně opět začínají ježit. Nechápu, proč jim vadí, že s nimi musím několikrát denně nutně probrat, jestli si mám koupit lednici vestavnou a zabudovat jí stejně jako tu odumřelou, či podstavnou, nebo trošku větší, ale to zase přijdu o část pracovní plochy, a když nebude zabudovaná, tak jestli bílou a nechat jí bílou nebo jí třeba pak potapetovat a nebo radši stříbrnou.... a taky jakou značku... jestli Electrolux, Zanussi nebo nějakou jinou... v žádném případě to nesmí být Whirlpool, ale odříkaného chleba... 
Mno, nebudu se zdržovat svým planým tlacháním zde a jdu opět juknout na nabídku všech internetových obchodů, abych měla zítra v divadle téma k rozhovoru a budu doufat, že na mne nebudou trénovat roli Otella...

úterý 15. října 2013

Když se daří...

... tak se daří.
Ne tedy, že by to byla nějaká životní či světová katastrofa nebo tragédie, ale nasere to. Alespoň mne určitě. Zdechla nám lednička. Totálně. A přišla jsem na to, když jsem se po třech dnech vrátila domů.
Fotku nedodám, bez čichotavých vjemů by to nebylo to pravé ořechové.

úterý 8. října 2013

Nostalgie

Stalo se co se stalo a tím, že se to stalo, začaly i další nepříjemné starosti. Odchodem macecháčka naše Jejka přišla o střechu nad hlavou a do konce října se musí ze svého bytečku odstěhovat.
Nebude to jednoduché pro nikoho z nás, ale naštěstí v našem domečku v podkroví je malinkaťoučký byteček… respektive 1+wc, ale je to alespoň něco vlastního. Naší kuchyň a koupelnu jsem vyhlásila jako erární a tak jsem zvědavá, jak to bude fungovat.
Podkrovní byteček vypadá, jako typická, leta neobývaná odkladová místnost plná lecosů a která je navíc bez topení. Maminka se pustila do přemísťování lecosů na půdu. Potom nastoupí Silvestr, by tam dal dohromady elektriku a topení, vzápětí se vytapetuje a pak už neplánuju, protože pak se uvidí.
Dnes mezi lecosy (lecos se skloňuje podle vzoru bordel, takže y je správně) maminka vyhrabala popelníček a vázičku, která mi připomněla dětství – tato vázička stávala vedle televize a popelník používal táta.
Dávno, dávno již tomu...
Váza s popelníkem přežily mejdan v myčce a už vymýšlím, na které čestné místo v pokoji je dám, aby mi je kočičáci nezmárnily…